Kaple sv. Josefa – Krejčovice

Kaple sv. Josefa je založena vprostřed návsi ve svahu. Jedná se o jednoduchou loď zakončenou půlkruhovým závěrem. Vpředu má kaple zvonici vytaženou v hranolovou věž a ukončenou jehlanovou stříškou.
Vznik kaple se dosud nepodařilo přesně určit, odhadem je její vznik možno datovat do druhé poloviny 19. století. Dosud známé indicie jsou tyto:

v indikační skice z roku 1837 kaple ještě není zakreslena, v císařském otisku je červeně dokreslována jako změna někdy po roce 1837 (barevné kopie tzv. císařských povinných otisků map stabilního katastru vznikaly v letech 1824–1843)
na křížku před kaplí je datace 1868
v pozemkové knize (prachatický katastrální úřad) stojí, že kaple p. č. st.35 (stejně jako škola p.č. st. 30) byla zapsána 25. července 1878

S určitostí se tedy dá říct, že kaple byla postavena (pravděpodobně společně se školou) někdy mezi roky 1837 a 1878, spíše blíže toho pozdějšího data.

Z kusých záznamů a stop ve zdivu lze soudit na to, že původní kaple byla bez věžičky i kůru a měla šindelovou střechu. 30. dubna 1893 však v Krejčovicích vypukl rozsáhlý požár, při kterém byla až na jednu nemovitost zničena celá obec včetně kaple. Než se místním podařilo opravit „vlastní střechy nad hlavou“, k rekonstrukci kaple došlo až někdy na počátku 20. století. V rámci obnovy dostala kaple nově věžičku i se zvonem, kůr (sloužící zároveň i ke zpevnění zdiva) a zgruntu novou, tehdy velice moderní, eternitovou střechu.

Během války byl zřejmě původní zvon obětován na munici, avšak dle datace na (později nalezeném) současném zvonu byl nový odlit již v r. 1943, avšak za použití nejlevnějšího materiálu, tzv, černého bronzu.

Vzhledem k nezájmu komunistického režimu o sakrální památky kaple po odsunu původního obyvatelstva nezadržitelně chátrala. Některé kusy původního mobiliáře byly ukradeny (po rozbití oken a dveří byla však naštěstí většina vybavení uschována okolními chalupáři, aby byla poté do nově rekonstruované kaple navrácena). Rozpad kaple pokračoval bohužel i po převratu v r. 1989. Odsunutí Němci se sice po celé Šumavě na stará kolena skládali na různé opravy Božích muk, kaplí, kostelů či hřbitovů, krejčovická kaple však v tomto ohledu měla smůlu. Nakonec se však přeci jen dočkala.

Stav před rekonstrukcí (2015) byl přizvaným odborníkem popsán takto:

„Loď je zastřešena obyčejnou sedlovou střechou pokrytou eternitovými šablonami, nad závěrem ukončenou šestibokým jehlanem.
Krov je dřevěný, tesaný, vázaný z velice úsporných profilů. Kaple je plochostropá – dřevěný povalový strop je krytý hliněnou mazaninou svrchu a podbitý rákosovou rohoží a omítkou zespodu. Stropní konstrukce je rozvalena a poničena.
Klempířské prvky, snad původně z černého plechu železného, nebo pozinkovaného plechu, jsou naprosto zničeny.
Fasáda je omítnuta vápennou maltou v několika vrstvách. Fasádní omítka není totálně poničena. Je velice kvalitně provedena a opadána je pouze v římsové partii, kolem styku hlavní hmoty a věže, něco na soklové partii a tam, kde je absence klempířských prvků. Vnitřní omítky jsou štukové dvouvrstvé. Zamokření není enormní. Vlhkostní mapy v interiéru jsou minimální.
Výmalba je velice malebná, na stropě je to hvězdná obloha, na stěnách beránci boží. Podlahu tvoří (pravděpodobně nepůvodní) betonová mazanina. Vnitřní vybavení schází. V kapli je instalován (opět nejspíše nepůvodní) pěvecký kůr, nebo plato pro muzikanty.“

V roce 2013 vzniká Spolek pro obnovu krejčovické kaple, složený převážně z místních usedlíků, chalupářů i obyvatel blízkých obcí. V témže roce spolek kupuje za 1 000 Kč zchátralou budovu kaple od města Volary.

V roce 2015 se podaří zapsat kapli sv. Josefa na seznam kulturních památel ČR.

V létě roku 2016 započala první fáze obnovy kaple – statická stabilizace zdiva.

Postupně byla každým rokem opravena a rekonstruována část budovy.

Závěrečné restaurátorské práce byly prováděny pod vedením skvělé restaurátorky Lenky Helfertové.

Za zmínku stojí, že většina původního (poválečného) mobiliáře byla nakonec nalezena a vrácena do kaple. Patří sem:

oltářní menza (jako téměř jediná zůstala v kapli po celou dobu chátrání)
retábulum (oltářní nástavec)
oltářní obraz (po restaurování bude znovu instalován u příležitosti poutě 1. května 2024) včetně rámu
jedna ze dvou postranních branek (umožňující vstup do sakristie)
křížová cesta (ze 14. obrazů se zachovalo 12) včetně rámů (bude postupně restaurována a nakonec instalována)
soška panenky Marie
podstavec pod sošku
oltářní svícny
4 (z původních zřejmě 8) lavic
zvon (s datací 1943) i se srdcem
zábradlí z kůru

(Dle dochovaných snímků jsou stále pohřešováni dva cherubínci a 2 obrazy z křížové cesty. Pravděpodobně i jedna soška Panny Marie s podstavcem.)

Práce byly financovány převážně z grantů Ministerstva kultury ČR, částečně z dotací města Volary, dále z darů místních obyvatel, všemožných spřízněných duší, spolků, firem i původních německých obyvatel a jejich příbuzných.

19. března 2022, na svátek sv. Josefa byla rekonstrukce dokončena a kaple slavnostně vysvěcena. Od té doby jsou každým rokem, vždy 1. května (na svátek sv. Josefa dělníka) pořádány ke kapli poutě.